Po prázdninách a dovolených se 10. září v Baťově vile opět sešla na tradičním setkání více jak stovka pacientek.
Po dvou odborných přednáškách (Monika Chmelíková – Jak se správně a zdravě stravovat – Tipy pro získání optimální tělesné hmotnosti a Zdenka Krhutová – Co můžeme udělat pro své zdraví) nás informovala paní Iva Nováková a Mgr. Hana Atcheson o Mezinárodním setkání pacientských organizací v Helsinkách. Podrobně rozebraly program, který se odehrával nejen v konferenčním sále, ale také cvičením a chůzí v městských ulicích. Vše bylo doprovázeno fotografickým materiálem.
 Monika Chmelíková / Zdenka Krhutová  Iva Nováková / Hana Atcheson
Jednou z nejpodstatnějších věcí z Helsinek bylo oznámení, že pro letošní rok IOF vyhlašuje téma Silné ženy dělají ženy silnějšími („Strong women make stronger women”.) Hlavním cílem kampaně je orientace na sounáležitost žen, jejich vzájemnou podporu a inspiraci pro boj s osteoporózou. Naše pacientky se shodly, že olympijská vítězka Dana Zátopková svým životem, sportovními úspěchy a překonáváním životních úskalí je nevhodnější kandidátkou pro Women Of Steel.
Naše volba byla zaslána na ustředí IOF.
„Zlatým hřebem” zlínského programu pacientského setkání byl přednes veršů Dr. Marie Holešovské. Verše byly doprovázeny autorčinými výtvarnými díly.
Byl to úžasný, nezapomenutelný a krásný závěr.
 Marie Holešovská
S paní Danou Zátopkovou (91 let) jsme se setkali na besedě Sdružení pacientů při Osteologické Akademii Zlín díky ing. Jindřichu Roudnému, vynikajícímu zlínskému atletu, mistru Evropy v běhu na 3000 m překážek. Ing. Roudný je blízký přítel Dany a Emila Zátopkových, s Emilem trénoval ve Zlíně a zúčastnil se spolu se Zátopkovými v roce 1952 OH v Helsinkách. Ing. Roudný se besedy zúčastnil spolu s Danou Zátopkovou (viz foto). 
Vyprávění Dany Zátopkové, dokumenty o jejich sportovních úspěších, o pohybu, vytrvalosti a síle překonávat životní obtíže nadchlo naše pacientky. Stala se pro nás „WOMEN OF STEEL”.
Narodila se ve stejný den jako její manžel – 19. září 1922 a stejně jako on zasvětila svůj život sportu. Jejich životní příběh je spojen především s olympiádou v Helsinkách v roce 1952, ze které oba dohromady přivezli čtyři zlaté medaile a zařadili se tak mezi nejslavnější sportovní páry ve světě.
Dohromady získali 7 olympijských medailí a další medaile z evropských šampionátů.
Dana Zátopková pochází z Uherského Hradiště, městečka na Moravě, nedaleko Zlína. Začala sportovat již na gymnáziu, nejprve hrála tenis a házenou, k atletice, oštěpu, se dostala až po druhé světové válce. S Emilem Zátopkem (tehdy pracoval v Baťových obuvnických závodech ve Zlíně) se seznámila na závodech ve Zlíně v roce 1948, v říjnu téhož roku, po návratu z olympiády v Londýně, se vzali.
Jejich štěstí se odrazilo na OH v Helsinkách, kde Dana získala zlatou medaily v hodu oštěpem a Emil zlaté v běhu na 5 km, 10 km a maratonu. Stal se „národním hrdinou”. Všechny úspěchy ve sportu zkalily následky nemoci z mládí, Zátopkovi zůstali bezdětní. Ale nakonec sport a Emil Daně pomohli těžké období překonat a být šťastnou i bez potomků. Dana přiznala, že kontakt s dětmi a mladými jí nikdy nechyběl. „Mýma rukama prošla spousta mladých lidí. Byla jsem jejich trenérka a dodnes se stýkáme. Jsou to moji blízcí.”
Po Pražském jaru, okupaci Československa sovětskými vojsky v roce 1968 se Zátopkovi stáhli do ústraní, Emil byl zbaven všech funkcí a musel se živit jako dělník. Po roce 1989 byl rehabilitován,
v roce 1997 byl vyhlášen domácím atletem století a dva roky nato v roce 1999 také českým olympionikem století. Trojnásobný vítěz ankety o nejlepšího sportovce světa a jeden z nejslavnějších českých sportovců všech dob, zemřel v listopadu 2000 ve věku 78 let. Dana Zátopková jako držitelka posledního světového rekordu hozeného dřevěným oštěpem působila po ukončení kariéry jako trenérka mládeže a posléze i ústřední trenérka vrhačů. Úzce spolupracovala s Mezinárodní atletickou federací, dodnes je členkou předsednictva Českého klubu olympioniků a stále se angažuje v atletickém hnutí. V roce 1988 obdržela Olympijský řád, o 15 let později převzala státní vyznamenání, medaili Za zásluhy.
V pětaosmdesáti letech si zlomila nohu a chůze jí od té doby dělá problémy. „Člověk poznal, že je méněcennější. My sportovci to prožíváme daleko intenzivněji než lidé, kteří nikdy nesportovali.” Přesto je vitální dáma stále připravena pro prezentaci sportu. „Je potřeba chodit na veřejnost a nutit lidi, aby se o sport zajímali a děti k tomu vedli.” Závěrem Dana Zátopková konstatovala: „Měla jsem zajímavý život. Měla jsem hodně práce, úspěchů, takže si nemůžu na nic stěžovat. Naopak. Jsem ráda, že můj život proběhl takovým zajímavým způsobem,” dodala Zátopková 
Do dalších let si Zátopková přeje, aby na tomto světě ještě mohla chvíli „pobejt”.
Část textu použita z rozhovoru v Českém rozhlase.
|
